Rozhovor – Václav Kotalík (T.Rex Electronics)

Ještě před samotným spuštěním tohoto webu jsem dlouze přemítal, o čem bych mohl psát. Témat je sice nesčetné množství, ale jak je uchopit, rozprostřít a kde začít, aby to bavilo vás i mě, se v jednu chvíli zdálo takřka nemožné.

Jedna z mých myšlenek směřovala také k rozhovorům. Jevilo se to jako super nápad, jenže s kým takový rozhovor udělat? Na vývojáře starých her zatím marně sháním kontakty, sběratelé jsou špatně formovatelné téma, ale náhle mi hlavou problesklo určité rozcestí mezi vývojáři a hráči a tím jsou prodejci.

Ihned se mi vybavila prodejna T-Rex Electronics, kde mi každé narozeniny a Vánoce nakupovali rodiče a babičky dárky v podobě her na Segu Mega Drive a Game Boye. Troufám si říci, že tento zapadlý obchůdek poblíž Strossmayerova náměstí, je důležitým mezníkem mého života a pravidelně jsem ho navštěvoval až do roku 2008.

Dal jsem si tedy práci a vystopoval původního majitele – pana Václava Kotalíka, se kterým jsem si popovídal o jeho začátcích, zlaté herní éře, ale také nepříliš šťastném úpadku.

Pokud jste z Prahy a máte rádi hry, možná si na tohoto sympatického chlapíka vzpomenete. Pokud ne, pojďte alespoň zavzpomínat na bezstarostné mládí a krásné chvíle, kdy jsme v těchto obchodech slintali nad všemožnými hrami, na které jsme nikdy neměli.

Dobrý den, pane Kotalíku. V první řadě děkuji, že jste si na mě udělal čas. Popravdě bylo docela náročné se k Vám propracovat. Trvalo mi to vlastně několik let, ale díky možnostem moderní doby, se zdokonalily i mé stopařské schopnosti😊.

Zdravím! V životě by mě nenapadlo, že se mnou bude někdo chtít dělat rozhovor. Rozhodně nejsem žádná celebrita jen obyčejný podnikatel. Nicméně si rád zavzpomínám, takže také děkuji.

Celebrita možná nejste, ale asi byste se divil, jak k lidem jako jste Vy, může vzhlížet malý kluk, který ve zlaté videoherní éře her vkročil do Vašeho obchodu. Ten je ostatně hlavním předmětem dnešního rozhovoru. Řekněte mi, prosím, jaké byly začátky T.Rex Eletronics a jak vás vůbec napadlo zvolit videohry jako předmět podnikání?

Mým původním záměrem byl prodej deskových her a hraček. Vždycky jsem byl velkým fanouškem her Warhammer a fantasy jako takového. Když se nabídla možnost v tomto oboru podnikat, hned jsem po ní skočil. Díky zbrzdění režimem byste v Čechách takovýto typ her hledal marně. Největším hitem zde bylo „Člověče nezlob se“, ideálně hrané o panáky s vodkou. Zřejmě také pozůstatek režimu. To se bavíme o konci osmdesátých let.

Cítím z Vás, že nejste zrovna fanoušek minulého režimu.

To rozhodně nejsem, haha.

A jak tedy došlo na videohry? Váš obchod si pamatuji už z první poloviny devadesátých let, kdy jsem s babičkou každý měsíc navštěvoval trhy na Výstavišti v Holešovicích. Byl jste jedním z prvních prodejců videoher u nás?

Netuším, jestli jsem byl první. To zřejmě ne, protože jsem se soustředil výhradně na konzole a hry se u nás prodávaly v prodejnách s počítači už před revolucí. Ačkoliv si to komár nepřál, tak ZX Spectrum nebo stará Atárka, se občas ovjevila i v Tuzexu. Problém byl v tom, že na takovýto typ zboží byl pořadník a pokud jste neměl někoho známého, tak bylo nereálné něco takového pořídit. V podstatě bylo vše rozebrané ještě dřív, než to dorazilo na prodejnu. Další problém byl také ten, že i kdybyste měl známého třeba na ředitelství Tuzexu, tak byste na počítač neměl peníze.

Ale to jsem trochu odbočil. Ke mně se dostaly videohry v roce 1991, kdy za mnou dorazil jeden z dealerů deskovek a měl v ruce Atari Lynx. Moc se mi líbil, tak jsem ho z něj vytáhl pro syna a následně mi ten člověk sdělil, že je napojený na distributora z Velké Británie, jestli bych neměl zájem o spolupráci. Objednal jsem si od něj deset kusů, které dovezl asi o dva týdny později a byla to vůbec první herní konzole, která se mi objevila na krámě. Tehdy se ještě jmenoval Svět her.

Bohužel jsem netušil, že jsou ke konzoli přibaleny adaptéry s anglickou koncovkou a hned první prodaný kousek se mi vrátil. Po večerech jsme pak s kolegou pájeli, abychom je upravili pro české zásuvky. Redukce byste tu těžko pohledal, haha. S další zavážkou jsem od kamaráda, který jezdil do Číny, získal adaptéry, které na to pasovaly, takže jsme je k balení dávali zvlášť. Prodávat rozbalenou krabici nebylo úplně košér.

Tak to bychom měli první konzoli. Pamatujete si, za kolik jste konzoli prodával a jakou jste měl marži? Pokud to tedy není tajné. A samozřejmě mě také zajímá, jak to pokračovalo dále.

Pamatuji si to úplně přesně. Nákupka byla tehdy cca 3 000 Kč a prodával jsem ji za 4 700 Kč. Bylo to hodně peněz, ale vzhledem k tomu, že jsem to tu prodával jediný, tak jsem si mohl dovolit určovat cenu. Velkým problémem bylo obchodovat s dodavatelem z Anglie. Libra totiž tenkrát stála přes 50 Kč, což bylo něco šíleného a ten kurz se dost houpal, takže jsem si musel nechávat nějaké rezervy.

Pokračovalo to tak, že jsem na tu konzoli začal objednávat hry, protože v balení byla jen jedna a těch prvních pár majitelů bylo celkem rychle hladových po dalších titulech. Minimálně rok jsem vydržel jen s Lynxem a pak mi stejný dealer dohodil konzoli Sega Mega Drive. Tenkrát to byl obrovský hit, takže jsem souhlasil a objednal také 5 různých her. Jedna byla ježek Sonic, pak Thunder Force – ten jsem miloval, Altered Beast, Alex Kidd a pak takový surfař, na název už si nevzpomenu (Greendog – pozn. redakce ).

Je vcelku úctyhodně, že si toho tolik pamatujete. Jak se Vám uchytila Sega?

Ty začátky pro mě byly hodně zábavné, takže si to pamatuji. Zároveň na mě nedávno vypadla stará účetní kniha, haha.

Sega se uchytila takřka hned. Byl o ní mnohem větší zájem něž o Lynx, přestože se samotná konzole s ježkem prodávala za téměř 9 000 Kč. Od mého kamaráda jsem pak zjistil, že je k dispozici i starší model Master System, který by zákazníky vyšel skoro o polovinu levněji, takže jsem začal jednat s dodavateli. Tentokrát však z Německa. Marka měla lepší kurz, všechno sem dopravili rychleji a hlavně nabízeli dost her.

A předpokládám, že jste také nemusel pájet adaptéry 😊…

To nebylo potřeba už ani u toho Mega Drivu z Anglie, protože v té krabici byla redukce.

Když se nad tím zamyslím, tak jste tu vlastně prodával dříve novější model konzole než jejího předchůdce?

Ano je to tak, ale řádově šlo jen o pár měsíců.

Jen pro zajímavost – Mega Drive je moje nejoblíbenější konzole, kolik druhů her jste měl v její nejsilnější dekádě na krámě?

To už po mně chcete moc. Když jsem začal prodávat bazarové hry, tak to byly určitě stovky. Výhoda těch her na Segu byly jejich plastové krabičky, díky kterým se hry zachovaly v pěkném stavu. Jinak bych je použité neprodával.

Sega krabičky jsou super. Když jsem byl hodně malý, vídal jsem děti, jak si je na sídlišti půjčují a myslel, že jde o VHS.

Dříve vypadalo všechno jako VHS. To prodávalo, haha.

Souběžně s Vámi pamatuji taky takový menší krámek v Holešovické tržnici, kde se prodávala výhradně SEGA. Jelikož to bylo poměrně blízko Strossmayerově náměstí, kde se nacházel Váš obchod, nevnímal jste je jako konkurenci?

Byl to Segaland. Objevil se tuším až v roce 94-95, ale jako konkurenci jsem je rozhodně nevnímal.

Tou dobou nebyl soupeřem nikdo, protože konzole byly v Čechách neznámý pojem a bylo potřeba je dostat mezi lidi. To bych sám rozhodně nezvládl, takže spíše než konkurenti, byly tyto obchody spoluhráči. Zlaté časy, kdy jsme si společně definovali, co a za kolik se bude prodávat.

Pak jsme začali spolupracovat také s různými časopisy. Jako první tu vycházel Excalibur, který nám na svých stránkách tisknul reklamu za to, že jsme na krámech měli jejich výtisky. Pak ale zdražili, bastardi, ha ha.

Konkurence začala až ve chvíli, kde se objevily obchody ve velkých nákupních domech jako byla Kotva nebo Labuť. Ty už totiž nepatřily živnostníkům, ale většinu vlastnil nějaký magnát, který si z nich stavěl svou síť. Pak přišel Datart, který si zaplatil právo výhradního distributora Segy, čímž nás všechny trochu posral, protože jsme museli komunikovat všechno přes ně.

Prodával jste také ty obskurní rozšíření Mega Drivu? Mám na mysli Mega CD a 32X.
Ano, samozřejmě. Mega CD dorazilo od dealera docela brzo, myslím okolo roku 1992. Prodával jsem takový pakl, kde byla konzole Mega Drive s hrami Sonic, Talmit’s Adventure a závody Lotus a k tomu to cédéčko se třemi hrami. Už nevím přesně, jaké to byly, ale jedna byla Sherlock Holmes. Cenovka byla krásných 22 000 Kč, haha.

32X dorazilo pozdě – určitě až rok 95 a k dispozici bylo jen pár her, tuším 8. Brzo ji pak distributor stáhl z prodeje úplně. Prodal jsem snad jen jeden nebo dva kusy.

Ten jeden jsem u Vás koupil já 😊.

No vidíte, jaký jste věrný fanoušek Segy! Doufám, že vám dobře sloužil.

Vím, že Sega měla v ČR velký úspěch. Jak to, prosím bylo s Nintendem, které ji ve světě válcovalo?

Nintendo je kapitola sama o sobě a kvůli náročné komunikaci s nimi, se u nás nikdy oficiálně neprodával NES. Ke všemu jste potřeboval jejich svolení a také chtěli mít přehled o počtu prodaných kusů a čistých tržbách. Zkrátka takový videoherní berňák, a proto s nimi nikdo nechtěl spolupracovat. Výjimkou byl Game Boy, jehož distribuci pro Českou republiku zajišťovala externí firma, takže s Nintendem jednali oni.

Několikrát jsem z Německa dovezl pár krabic NESu, ale v tu chvíli jsem je prakticky prodával nelegálně, takže jsem byl spíše opatrný. Situace začala být trochu veselejší se SNESem, protože měl opět výhradní distributory pro Čechy, kteří jednali s Německem.

Všiml jsem si, že se tu prodávaly hry na SNES a německou lokalizací, je toto tedy ten důvod?
Ano, vozilo se to k nám přímo z Německa a tam jsou zvyklí si všechno překládat. Přece jen ten jejich trh tvořil dlouhou dobu majoritu v prodejích herních systémů všech značek.

Vy osobně jste tedy nikdy v T.Rex Electronics neprodával jinou platformu od Nintenda než Game boy?

Aby nedošlo k mýlce – neprodával jsem pouze NES. SNES už jsem na krám dotáhl, ale nebyl o něj velký zájem a prodával jsem jednotky kusů. SEGA u nás bez diskuze Nintendo rozdrtila na všech frontách. Jiná situace byla pak u těch konzolí do ruky. Game Gear jsem k nám také vozil, ale byl dražší než Game Boy a také na něj bylo méně her.

Troufnu si říct, že jsem prodal stonásobně více Master Systemů než SNESů a Mega Drivů ještě jednou tolik. Změna pak přišla až s Nintendem 64, protože s tou přišlo oficiální zastoupení Nintenda na český trh a zcela odpadly dohady s německou divizí. Ani tak mi ale nepřišlo, že by ty jejich stolní konzole přirostly Čechům k srdci.

Zmínil jste vysoké prodeje konzole Sega Master System, tím jste mi trochu nahrál. V Čechách se snad jako v jediné zemi objevil druhý díl Šmoulů právě pro tuto platformu, který nese francouzský název Les Schtroumpfs Autour Du Monde. Dnes se jedná pravděpodobně o nejdražší hru na Master System a sběratelé by za ni trhali ruce. Před časem jsem narazil na nějaký archivní sběratelský blog, kde se lidé fotili s čerstvě pořízenou hrou právě před Vaším obchodem. Vzpomenete si, jak se k Vám dostala a proč se právě francouzská verze prodávala v Čechách?

Vzpomínám si velmi dobře, ale nehledejte za tím nic zajímavějšího. Jednoho dne se do České republiky dostal francouzský dealer, který nabízel prodejcům tuto hru za směšnou sumu a já byl jedním z nich. Tvrdil, že má několik tisíc kusů (pozn. redakce – pravděpodobně se jednalo celý náklad).

Bylo to koncem roku 1994, Master System byl už dávno za zenitem a ač to ještě ten francouzský distributor vydal (pozn. redakce – jedná se o Infogrames), obchody to nechtěly prodávat.

Koupil jsem od něj tuším 200 kusů, které po přepočtu z Franků vycházely asi na 4000 Kč. U nás nebyl o hru také vůbec zájem, protože tu dominoval Mega Drive, na dveře už klepal Saturn a tato hra byla prostě zastaralá. Poslední kousek jsem prodal v roce 2007.

Pak tu byli prodejci, kteří za nízkou nákupní cenou hry viděli vysoké zisky, ale dopadlo to tak, že zásoby pak ve velkém prodávali obdobě Levných knih. Tuším, že se tak tenkrát ještě nejmenovaly.

Sběratel Psychofox se pyšní nákupem před prodejnou – 2008 (zdroj: segacollect.blogspot.com)

To je poměrně drsný osud. Předpokládám, že kdyby prodejci věděli, že se dnešní cena Šmoulů pohybuje okolo 10 000 Kč, rvali by si vlasy.

To asi ano, ale takto člověk nepřemýšlel. V tu chvíli to byly jen neprodejné položky na skladě, které Vám zabíraly místo.

Kdybyste viděl, jaké kvanta her a systémů jsem dával do sběrného dvora, když jsem zavíral obchod, tak by Vám toto přišlo jako prkotina.

A obchod jste zavíral kdy?

Únor 2008, od té doby je na tom místě večerka a já se přesunul k podnikání v jiné oblasti. (už několik let je na místě cukrárna – pozn. redakce)

Tímto trochu předběhnu, ale co Vás vedlo k tomu, že jste zavřel krám?

To je velmi jednoduché. Přestali ke mně chodit lidi. Tou dobou už dávno fungovaly franšízy jako JRC nebo Presto, které měly spoustu poboček a malí živnostníci jim nemohli konkurovat. Jak jste se předtím ptal, jestli mi nevadila konkurence v podobě kolegy Komárka z tržnice, tak toto je přesně typ konkurence, která mi vadila a nakonec i položila.

Nejvíce mě mrzelo, že většina živnostníků včetně mě, se o ty hry zajímala, takže když k nám do obchodu někdo přišel a řekl nám své preference, byli jsme schopní doporučit hru, která by se mu mohla líbit. Tohle se s narůstajícími obraty zcela vytratilo. Nebo je to alespoň můj názor.

Když se vrátím zpět ke konzolím, tak jsme v podstatě „skončili“ u Mega Drivu a SNESu, tedy čtvrté generace konzolí. Jaký byl nástup té páté do Čech? Mám na mysli 32bitové systémy.

Jak už jsem zmiňoval předtím, tak kvůli totáči hlavně opožděný. První se objevila Amiga CD32, kterou ale většinou prodávaly obchody s počítači. Já ji na krámě neměl. Pak přišlo 3DO, to byla skvělá konzole, ale problém byl, že byla příliš drahá. Prvotní kusy jsem prodával za 18 000 Kč, což byly takřka tři průměrné platy. Další byla Sega Saturn. Ta se prodávala dobře, protože lidé slyšeli na v Čechách již ověřenou značku – tuším na Vánoce 1995 už ji někteří prodejci prodávali. Já to bohužel nestihl, protože jsem měl problémy s dodavateli, a tak mi první kusy dorazily na sklad až na jaře 1996. Tam si pamatuji, že byl hrozný problém s hrami, protože byly v takových částečně papírových krabičkách, které nám často chodily zdemolované. Ten přechod na CD umožnil mimo audio taky přehrávat videoformáty, které měly mnohem lepší obraz než videokazety. Vlastně se jednalo o multimediální centra. Tak bych to asi nazval dnes, haha.

Asi ve stejnou dobu jako Saturn také dorazil Atari Jaguar, toho jsem také prodal dost kusů. Dala se k němu dokoupit také CD mechanika, ale tu bylo hodně reklamací.

No a další je samozřejmě PlayStation, který dorazil až začátkem roku 1997, ale už koncem 1996 se dal sehnat jako podpultovka za krásných 22 000 Kč. Tím, že u nás bylo Sony rozběhnuté už řadu let, odpadly veškeré problémy v oblasti komunikace a tahle mašinka převálcovala asi všechny předešlé. Velkou výhodou bylo, že ty hry šly kopírovat.

Máte na mysli vypalovat? Pamatuji si, že vypálených her byla plná Annonce, prodával jste je taky?

Ano, samozřejmě, byl bych hloupý kdyby ne.

A nebylo to trestné? Neměl jste strach z postihu?

Ano i ne. Sony měla u nás v tomto segmentu obrovskou díru, protože měli nakoupená autorská práva pro řadu zemí vyjma nás a Polska, takže tyto tituly jste teoreticky mohl kopírovat a šířit bez nějakého postihu.

Vypalovačky byly ale tehdy velmi nákladné, takže jsem musel prodávat disk s hrou za 200 Kč. Pokud byla hra na více CD, pak vždy 100 Kč za další disk navíc. Ač se mi to zprvu nelíbilo, tak šlo zkrátka o byznys, který jsem potřeboval, abych se udržel na nohou. Samozřejmě to dělala většina malých prodejců.

Zároveň si myslím, že právě možnost hrát pálené hry na čipnutém PlayStationu, zajistila tak vysokou prodejnost konzole. Dalo by se říct, že jsme tím dělali Sony službu, haha. Instalaci čipu bylo u nás také možné domluvit.

Jaké konzole jste prodával jako poslední?

Nu poslední konzole, kterou jsem prodal byla bezesporu PS3, ale ty jsem měl na krámě už opravdu jen, aby se neřeklo.

Pokud Vás zajímá, které konzole se jako poslední prodávaly dobře, tak tam to byla Sega Dreamcast a PS2. Obzvláště na tu Segu lidi hodně čekali. Je škoda, že jim to nevyšlo, vždycky jsem ty konzole měl rád. V Čechách to vypadalo tak, že lidi byli po těch hrách lační a chtěli za ně dávat peníze, ale distribuce Segy už žádné nedodávala. Jednou jsem viděl nějaké video, kde bylo zachyceno opravdu mraky her na Dreamcast – tolik jich k nám rozhodně nedorazilo. Troufnu si říci, že jsme se tu točili mezi 30 – 50 tituly.

PlayStation 2 byl hitem ihned, tolik her a konzolí jsem snad v životě neprodal a lidé si ho hlavně kupovali ještě dlouho po tom, co už byl na světě PlayStation 3. Ten už k nám alespoň dorazil v řádném termínu.

První Xbox se tu oficiálně nikdy neprodával, ale měl jsem zajištěných několik dodávek z Anglie. Zájem byl malý, protože se jednalo o něco nového, ale měl jsem jeden stabilně zapojený na prodejně a děti si ho tam po škole chodili hrát. Tato část podnikání mi musím říct opravdu chybí.

Jak to dopadlo s Vaším zbožím po tom, co jste zavřel obchod? Doufám, že jste ho všechno nevyhodil, to by mě položilo 😊.

To samozřejmě ne a logicky jsem se ho snažil co nejvíce zpeněžit. Velkou část jsem prodal na inzerát a po známých. Taky jsem chodil na bleší trhy na Kolbenku, ale bohužel nějaká část šla opravdu do sběrného dvora. Vím, že by po tom dnes aby byla poptávka, ale pokud Vás zajímá, jestli mám ještě někde něco schované, tak nemám.

Pane Kotalíku, já si Vás pamatuji, jak jste vždycky za pultem hrál Warcraft 2 na Playstationu a používal jste u toho ne-příliš rozšířenou myš od Sony. Zajímalo by mě, jestli ještě máte ten klobouk, hrajete Warcraft a jelikož jste videohrám zasvětil velkou část života, jak se díváte na ty dnešní?

Haha, teď jste mě opravdu rozesmál. Ale věřte-nevěřte, ten klobouk stále mám a Warcrafta si taky rád zahraju. Akorát na počítači, protože doma už žádnou konzoli nemám.

Novou herní tvorbu v podstatě vůbec nesleduji. Loňské Vánoce jsem hrál u syna nějakou hru na Playstationu 4 a v podstatě mi přišlo, že sleduji film. Ta herní část se zcela vytratila.

V podstatě už PlayStation 2 mi neměl, co nabídnout. Nejraději jsem měl všechny konzole od Segy, pak 3DO a PlayStation. A samozřejmě taky ten Atari Lynx, který mě dostal do prodejního procesu.

Zřejmě bych si s Vámi dokázal povídat hodiny, ale vyčerpal jsem všechny otázky, které jsem měl nachystané. Moc Vám děkuji za rozhovor a také za to, že jsem prožil dětství, jaké jsem prožil mimo jiné také díky Vašemu obchodu.

Také děkuji za příjemný rozhovor a že jsme společně trochu oprášili tuhle minulost. Přeju hodně úspěchu s Vaším blogem!

1 Response

  1. Profilový obrázek Kagoshima Retro Gamer napsal:

    Super interview!!! Ac Nintendo nezvykle jako outsider, hahaha! Super!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *