Vzestup a pád Survival horroru – část třetí

V minulém díle jsem se dostal zejména ke štědré nadílce hororových titulů, které byly k dispozici pro první Playstation. Zřejmě vás nepřekvapí, že i s končící dekádou se u tohoto legendárního stroje ještě chvíli zdržím.

Capcom pro nás totiž připravil Resident Evil 2 (1998), který dějovou linkou navazuje na díl první. Hra překonala už tak velmi kvalitního předchůdce po všech stránkách a odkryla další tajemství zákeřné organizace Umbrella. Zároveň se jedná o jeden z nejlépe prodávaných Survival horrorů vůbec.

Velká část hry se odehrává v zombíky zamořené policejní stanici

Na výběr jsou opět dvě hratelné postavy – nováček policejního sboru Raccoon City, Leon Kennedy a Claire Redfield, která pátrá po svém bratrovi (tím je samozřejmě Chris Redfield, člen S.T.A.R.S. z prvního Residenta). Tentokrát však dostala každá postava vlastní disk, a ačkoliv se velká část lokací prolíná, jedná se o dva odlišné scénáře. Hned v úvodu hry představí animované intro Leona, který je na cestě do Raccoon City. Netrvá dlouho a zjišťuje, že město je plné zombíků. Při zběsilém úprku zachrání v motorestu Claire a společně odjíždí. Nedojedou však daleko, protože jim cestu zkříží infikovaný řidič náklaďáku, zničí jejich vůz a obrovská exploze herní dvojici rozdělí. Toto je podstata herního principu, kdy každý z vašich hrdinů začíná na své straně města. V podstatě je jedno, za se rozhodnete začít za Leona nebo Claire, druhá část hry bude vždy odlišná.

Předrenderované pozadí Residentům vždy slušelo

Po dokončení obou částí se vám zpřístupní nové herní módy. Jedním z nich je například The 4th Survivor, kde si zahrajete za likvidátora z Umbrelly, Hunka. Pokud hru dokončíte pod určitý časový limit, můžete si vyzkoušet zahrát také za bloček Tofu (vegoši jistě ocení).

Ani mistři žánru japonského RPG, Squaresoft, nechtějí zůstat pozadu, a tak krmí po hororech lačné hráče, titulem Parasite Eve (1998). Netají se inspirací u „konkurenčního“ Resident Evilu, ale všudypřítomný strach a systém statických kamer obohatili tím, co uměli nejlépe. RPG prvky.

Aya a jeden z bossů

Hrdinkou je zde začínající policistka Aya Breya, která je během svého předvánočního „randíčka“ v Carnegie Hall svědkem svévolného vzplanutí téměř všech hostů i herců. Plamenům unikne jen ona a operní pěvkyně Melissa Pearce. Aya jí pronásleduje do zákulisí, kde se náhle mění ve stvůru a se slovy, „mé jméno je nyní Eve“, mizí odpadní šachtou do přilehlých stok.

Velmi propracovaný příběh skvěle doplňuje atmosféra vánočního Manhattanu a je velká škoda, že se tato hra nikdy nedostala na evropský trh. Dočkala se však dalších dvou pokračování – akčněji zaměřeného Parasite Eve 2 (1999) pro Playstation a později také ne-příliš podařeného titulu The Third Birthday (2010) pro Sony PSP, který sérii uzavřel. Až nebudou mít hoši ze Square Enix do čeho píchnout, mohli by nám doručit Ayu v „hádéčku“ nebo ještě lépe vymyslet úplně nový díl. Co tomu říkáte, hm? Už zase trpím samomluvou. Au.

Parasite Eve 2 = lepší grafika, více akce, o něco méně zábavy

Dalším „osmadevadesátkovým“ výkopem je Hellnight (1998) (Dark Messiah v Japonsku) od studia Atlus, zaměřeného především na RPG pro fajnšmekry. Ti však od tradičního vývoje postavy zcela upustili a vytvořili ryzí horror odehrávající se v Tokijském metru (a později také stokách). Postup hrou si vychutnáte z první osoby, ale dalo by se říci, že více než o FPS se jedná o dungeon. Jak už tomu u Atlusu bývá, hra vyšla v menších nákladech pro jejich cílovou skupinu, a tak zůstal Hellnight ve stínu jiných kolegů. Tento fakt a vzrůstající zájem o retro hry způsobili, že si za tento titul pěkně připlatíte.

Stoky nejsou, co bývaly – snaží se vás tam rozcupovat ohyzdná monstra

V posledních měsících životního cyklu své konzole Saturn, přišla Sega s exkluzivním titulem jménem Deep Fear (1998). Ten vás přenese hluboko pod hladinu Pacifiku na výzkumnou stanici Big Table, v jejíž blízkosti vědci objevili zřícený modul, vyslaný do vesmíru 40 let před začátkem herního příběhu. Na palubě se nacházel šimpanz, který měl posloužit jako pokusný králík při výzkumu kosmické radiace. Že měl modul raději zůstat bez povšimnutí, už zřejmě tušíte. Z většiny posádky se totiž stala zmutovaná, vraždící monstra a jediný imunní se zdá být John Mayor, váš hrdina. Ten se musí přes zástupy oblud probojovat zpět na hladinu a zabránit šíření strašlivé infekce.

Mutanti, mutanti, všude mutanti

Deep Fear, je „Residentovská“ kopírka jako vyšitá, ale díky zasazení pod moře nabízí solidní atmosféru a zcela jistě uspokojí všechny fandy béčkových horrorů. Podobnost jsem zde cítil zejména s kultovním snímkem Leviathan (1989).

Občas se i trochu namočíte

V roce 1999 si chtěli kousek políčka zorat také mocnáři z Konami. Vydávají legendární Silent Hill (1999) pro tou dobou již stárnoucí (ale stále skvěle prodávající se) Playstation. Hru tak děsivou, že předčila veškerá očekávání jak hráčů, tak i kritiků.

Ačkoliv ani Silent Hill neskrýval inspiraci původním Resim, přešel do úplného 3D s plynule měnícími se úhly kamer, které dotvářely krásný filmový efekt. Poprvé se zde setkáváme také s otevřenějším světem a ač není nouze ani o stísněné prostory, odehrává se velká část hry „venku“. Tehdy začali vývojáři narážet na slaboučký výkon Playstationu a rozhodli se nedostatky ve vykreslování obzoru, zamaskovat mlhou. Kromě zvýšení plynulosti, však dokonale dokreslila atmosféru pochmurného městečka. Sice zde narazíte na mraky monster, ale místo prvoplánových lekaček, vsadili v Konami spíše ne psychologii a strach z neznámého. Nepříjemné pocity a husí kůže vás neopustí až do konce hry.

Pokud máte problémy s pomočováním, Silent Hill není hra pro vás

Chopíte se role Harryho Masona, který je se svou adoptovanou dcerkou Sheryl na cestě za odpočinkem právě do Silent Hillu. Městečka, jehož jméno Sheryl často vykřikovala ze spaní. Když se před jejich vozem na předměstí náhle objeví malá holčička, Harry ve snaze vyhnout se, strhává volant a nehoda je na světě. Po několika hodinách v bezvědomí se probouzí v havarovaném voze sám a vyráží po stopách ve sněhu hledat ztracenou dceru. Jak se záhy dozvídá, nebude to vůbec snadné, protože se nachází na místě protkaném okultismem, kde se navíc střetávají dva odlišné světy…

Jedno z těch méně zákeřných monster

Hra zaznamenala obrovský úspěch a stala se první opravdovým konkurentem pro sérii Resident Evil. Pokud byste se mě i dnes, po více než dvaceti letech, zeptali, jestli mám raději Resident Evil nebo Silent Hill, budu stále marně hledat odpověď.

V Capcomu si zřejmě chtěli udržet místo v přední linii Survival horroru, a tak se raději pojistili další herní sérií. Tento počin nesl název Dino Crisis (1999). Vývojáři v podstatě vyměnili Raccoon City za zdánlivě pustý ostrov a hordy zombíků za dinosaury. Ačkoliv japonští mistři tzv. „vykradli sami sebe“, stále se jednalo o kvalitní titul a hlavní protagonistka Regina se vryla do paměti mnoha hráčů. O rok později vyšlo pokračování Dino Crisis 2 (2000). Přibyla druhá hratelná postava a přesto, že byla hra více akční než děsivá, si udržela punc „Capcomovské“ kvality. To ovšem neplatilo pro pokračování třetí. Dino Crisis 3 (2003), který nová divize Capcomu vydala exkluzivně pro Xbox od Microsoftu, nebral nikdo vážně a udělal zcela nedůstojnou tečku za jinak úspěšnou herní sérií.

Na tuhle zrzku si nepřijdou ani Velociraptoři

Jelikož Japonci vždy odváděli poctivou práci, nadělil Capcom hráčům ve stejném roce jako Dino Crisis, ještě Resident Evil 3: Nemesis (1999), který tuto zombie ságu posunul zase o kousek dál. Nabídl lepší grafiku, více akce, nová monstra a také se vrátila Jill Valentine, hrdinka z prvního dílu. Ačkoliv kritici shledali hru z tehdejší trilogie jako nejslabší, stále se jednalo o špičkovou záležitost.

Zpustošené město, známá policejní stanice a Jill Valentine v hlavní roli

„Devadesátdevítka“ přinesla pro majitele Playstationu ještě jeden zajímavý titul a tím jsou Galerians (1999) od Polygon Magic. Hra začíná v momentě, kdy hlavní hrdina Rion, pokusný králík s psychokinetickými schopnostmi, uniká z laboratoře, ve které byl držen. Brzy se ukáže, že nepotřebuje zbraně, aby se zbavil stráží a vy vzápětí zjistíte, že se bude příběh točit hlavně okolo Rionových schopností. Ty s postupem hrou sílí, takže o hořící nepřátelé či exploze hlav zde není nouze (letmá vzpomínka na film Scanners).

Rion a momentka explodujících hlav

Lehce Kingovský příběh, okořeněný japonským horrorem, se kvůli četným animacím, protáhl na 3 disky. Tvůrci se o tři roky později snažili na Galerians navázat sequelem Galerians: Ash (2002) pro Playstation 2, ale z pohledu kritiků šlo o jeden velký, zabugovaný průser. Já však věřím, že fandové původního dílu si mohou i zde přijít na své.

Sega, která celou dekádu bojovala hlavně s Nintendem, měla nyní nového úhlavního nepřítele. Tím se stalo Sony, jejichž Playstation se stejným počtem bitů Saturn zcela převálcoval. Maximálně proto tlačila na vývojáře, aby v listopadu 1998 (v Japonsku) spatřil světlo světa Dreamcast – první konzole šesté generace, která se i přes svůj budoucí neúspěch stala domovem několika exkluzivních survival horrorů.

Prvním je Blue Stinger (1999) od Climax Graphics. Hra je kompletně ve 3D a přináší několik nových prvků. Za zmínku stojí především střílecí sekvence podobné „automatovkám“ typu House of Dead nebo beat em up rubačka, která se spustí ve chvíli, kdy nemáte v ruce žádnou zbraň.

Hlavní hrdina hry je oděný trochu jako Walker Texas Ranger

Dreamcast nabízel nejlepší grafiku z tehdejších konzolí, což bohužel nemuselo nutně znamenat i děsivější hry. Tímto případem je právě Blue Stinger, který sice vypadal pěkně, ale přílišná akce hororovému pojetí spíše uškodila.

Dalším počinem je D2 (1999) od mnou tolik vyzdvihovaného studia Warp. Ačkoliv se autoři vrátili s virtuální herečkou Laurou, děj hry na předchůdce D ani Enemy Zero nijak nenavazuje.

Na začátku hry se Laura ocitá na palubě letadla, které havaruje po lehké šarvátce s bioteroristy a padajícím meteoritem v zasněžené kanadské divočině. Laura se probírá z kómatu v horské chatce až po několika dnech, kde jí zbylí přeživší oznamují, že se to v okolí hemží ohavnými monstry. Následně se chopíte ovládání vy, pokusíte se sehnat pomoc a také zjistit, odkud kreatury pochází. Stojí za nimi meteorit nebo snad záhadný důl v horách?

Laura se prodírá kanadskou divočinou

Hra je opět velmi originální a nabízí volný pohyb krajinou z pohledu třetí osoby. Ten je vždy přerušen náhodnými souboji, které jsou známé především z japonských RPG. V tu chvíli se na protivníky koukáte Lauřinýma očima, tedy z první osoby. Za zabité nepřátele získáváte zkušenostní body, které uplatníte při vylepšování schopností vaší postavy. Pro doplnění zdraví slouží klasické balíčky první pomoci, kterých je však ve hře poskromnu. Mnohem lepší (a zábavnější) variantou je lov zvířat, jejichž maso vám také obnoví velký kus zdraví.

First person souboje

Ve Warpu původně vyvíjeli D2 pro konzoli Panasonic M2 (nástupce 3DO), ale jelikož tato konzole nikdy nespatřila světlo světa, využili vysoký výkon Dreamcastu. Recenze byly smíšené a jako všechny kousky od Warpu, končí i D2 v propadlišti herních dějin.

Ačkoliv Survival horrory dominují především na herních konzolích, někdy se objeví vlaštovka také na PC. Jednou z nich je Nocturne (1999) od Terminal Reality. Ponurá hra stylově zasazená do 20. a 30. let minulého století. Hlavní postavou je zde The Stranger, zvláštní agent utajené vládní organizace Spookhouse, založené prezidentem Rooseveltem pro boj s paranormálními jevy.

The Stanger na návštěvě masokombinátu

Děj hry je rozložen na čtyři „akty“. V prvním se podíváte na upíry okupovaný hrad v Německu a společnici vám zde bude dělat sexy dhampírka (polo-upír) Svetlana Lupescu. V druhém do americké vesničky ve stylu divokého západu, která je bohužel osídlena zombíky. Zde musíte s pomocí kolegy, agenta Scata Dazzlea, prozkoumat opuštěný důl, který je dle pověr branou do pekel. Třetí akt se odehrává v Chicagu okupovaném legendárním mafiánem Alem Caponem a poslední akt vás dostane do strašidelného domu s ještě strašidelnějším hřbitovem ve Francii. Pokud dokončíte všechny čtyři části, čeká vás ještě krátký epilog.

Nocturne je sice méně známá, ale opravdu perfektní hra, o čemž vypovídaly i velmi pozitivní recenze. Na některé její události později velmi volně navazuje akční hra Bloodrayne (2002), s rudovlasou upírkou v hlavní roli.

Co přineslo nové milénium a jaký dopad mělo na vývoj Survival horroru se podíváme zase příště.

You may also like...

1 Response

  1. Profilový obrázek Pedro napsal:

    Skvele, dnes som precital vsetky 3 casti. Uz aby bola dalsia 🙂 btw. stara Elvira alebo Waxworks sem nepatri?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *